Únor 2011

My děti ze stanice zoo

22. února 2011 v 21:39 Filmy
Když jsem si takhle jednou brouzdala po netu, narazila jsem na název "My děti ze stanice zoo". Už kdysi jsem o té knižce i filmu slyšela, takže jsem věděla, o co asi půjde. Akorát jsem byla vždycky líná si tu knížku půjčit. Slyšela jsem, že je totiž lepší si nejdříve přečíst knihu a teprve potom film. Tak jsem si řekla, proč si to nepřečíst. Vždyť to může být docela dost poučné. Pro ty, kteří nikdy o názvu "My děti ze stanice zoo" nikdy nic neslyšeli, pouze řeknu, že je to docela hezká kniha, kde Christiane F. se postupně stává závislou na heroinu díky svému prostředí. Nechci nikomu prozrazovat jak to skončí [i když to pořádný konec nemá, tedy ne takový, jako u jiných knížek, ale tady mi to vůbec nevadilo]. Já jsem si stáhla knížku a až jsem ji dočetla, podívala jsem se na film. Víte, že jsem byla ráda, že jsem nebyla líná a přečetla tu knihu než jsem se na ten film podívala? :) On byl sice taky dobrý, dodal mi představu u některých scén, kdy jsem si nedokázala plně představit situace, ale jinak hlavní děj byl sice zachován, ale bylo tam hodně postřehů vynechaných. Ale což, jednou za čas nezaškodí něco si přečíst, takže pokud máte zájem, přidávám odkazy:


Online jsem film nenašla, takže kdyby jste někdo věděli, kde hledat, můžete připsat do komentářů. Možná se vám bude knížka líbit. Ale popravdě, nedokážu si představit, že bych měla být ve svém věku závislá na nějaké droze.

Už je to dlouho.....

6. února 2011 v 10:49
Jak se sem a tam na tento můj blog podívám a přečtu si ty komentáře, které mi i přes mou neaktivitu, směji se. Možná se směji i tomu, co jsem tehdy psala. Před půlrokem mi to přišlo normální, teď mi to příjde jako blbost první třídy. No což. Každý stárneme, takže jsme byli malí a blbí. Psala jsem tehdy každou volovinu, která mě napadla, jenom abych byla aktivní. Popravdě mě to hodně bavilo a navíc to zabíjelo krásně čas, kterého jsem měla nazbyt. Jenže později jsem zjístila, že jsem se přestala i trochu učit a zanedbávat své kamarády. Ale to je už dávno za mnou. Tímto jsem chtěla jenom říct, ať ty moje staré články neberete až tak vážně :-). Já už si ani nepamatuji, co sem psala, jak jsem to myslela a když mi začne někdo do komentářů, už se nad tím jenom zasměji a nevšímám si toho. Ale kdyby mi to někdo napsal půl roku nazpět, asi bych byla naštvaná.
Jinak vysvědčení bylo docela dobré - přesněji řečeno chvalitebné. Jsem spokojená až nad hlavu. A co u vás vysvědčení? Jak dopadlo?